Jak to vypadá u nás doma? Ložnice a terasa.

Pracovna1-92302d4bf9c62898fd1f88c98369682afc02ea42
Vždycky jsme si přála mít pracovnu. Nebo alespoň pracovní koutek. Místo, kam se můžu po večerech schovat, donést si horký čaj sušenky a zabalit se do deky a psát. Nebo jen tak brouzdat po Pinterestu a plánovat budoucnost. Nebo si číst knížku a jen tak být. Sama se sebou. 

Mám ji. Je v naší ložnici a je perfektní.

Je v ní jedna lampa, jeden bambusový stůl, jedna židle s polštářem a kožešinkou, pytel na papír a jógová podložka. Nástěnka se mi jen tak tak vešla do kufru, ale musela jsem ji mít. Měla jsem i nutkání ji vyrobit doma, ale nakonec jsem našla za pár kaček v norském obchodě Lagerhaus a přistála v košíku během pár vteřin. Věším na ní všechno možný. Vzkazy, plány, pohledy, nůžky a dělá pracovnímu koutku neskutečnou parádu. 
Naprostou nezbytností mého stolu je vázička.  Mám tam vždycky minimálně jednu, kterou nejčastěji zdobí větvička eukalyptu, která dělá parádu i několik dní. Eukalyptus nádherně voní a má v sobě něco magickýho, co mě na něm baví. Další magickou věcí je i to, že když se po něm pokaždé ptám v květinářství, vypadne mi, jak se jmenuje. Takže to skončí vždycky na úsměvném popisu: „Ta rostlinka, jak jí jedí koaly…“ :)) Ale těhotným se odpouští všechno, takže se paní za pultem vždycky usměje a řekne: „Myslíte eukalyptus?“ :)

Na druhé straně pokoje je velká pohodlná postel. Když jsme se sem přestěhovali, spali jsme několik měsíců na nafukovací matraci, která vydávala strašidelnej zvuk, při každém otočení. Pořád jsme čekali, že vybereme nějakou kvalitní postel a našetříme na ní. Jenže měsíce plynuly a já se večer do postele vůbec netěšila. Tak jsme se jednoho dne rozhodli s tím něco udělat. Vyjeli jsme, koupili jsme tu nejpohodlnější postel, kterou v obchodě měli a byl pokoj. A od té doby na ní nedáme dopustit a nedělní rána jsou mnohem pohodlnější a delší. Z postele je vidět na celou terasu, u které můžeme otevřít velké skleněné dveře. Miluju to. 
Nejlepší jsou ta rána, když mě Johni na tajňáka pozoruje, jak mu chystám na terase brunch a myslí si, že ho nevidím.
Další věc, která u nás v ložnici nesmí chybět je přehoz, polštáře a pohodlné povlečení. Kdyby mě Johni nekrotil, měli bychom byt plný jenom polštářů… Vážně. Polštářů a váz. Různých barev, tvarů a velikostí.


V ložnici nám ještě chybí noční stolky a systém vypínání světýlek, kdy si málem ukroutíte ruku, taky není zrovna ideální. Nicméně Johni navrhuje na ně napojit Alexu a naučit ji, aby je uměla vypnout. Já už jsem ten svůj „boj“ s Alexou vzdala, protože nemám šanci. 
Ale když mi po večerech hraje jazz, v neděli ráno „Paris café“ a rozsvítí mi na 10%, když jdu večer na záchod, jsem spokojená a mám ji docela ráda.

Kdo má doma taky podobného nadšence do smart homes, přihlašte se. Můžeme ty naše muže společně poslat do báru :))

Na terasu by to ještě chtělo pohodlnější sezení, ale polštáře, deky a drobná improvizace pomůžou :) 
A jestli jste třeba přehlídli první dva články ze série: Jak to vypadá u nás doma, můžete si je přečíst TADY (kuchyň) a TADY (obývák). 

Tak krásnou sobotu přeju, my teď vyrážíme z přáteli na večeři někam na zahrádku. Je nádhernej teplej letní páteční večer :)

Vaše TerezaInOslo

Originál článku najdete zde.