Nicole: Jsem MÁMA!

HitModa.cz

Opět usedám k počítači a mám alespoň chvilku čas, dokud se malá neprobudí. Předpokládám, že všechny maminky jsou na tom stejně. Jakmile miminko usne, tak doháníme spánek nebo různé domácí povinnosti.
Kdo mě tedy sleduje na instagramu, tak jistě ví, že jsem se stala nedávno maminkou. Dlouho jsem o svém těhotenství nemluvila, protože jsme se rozhodli s partnerem, že si tuhle krásnou novinku necháme pro sebe. Samozřejmě to věděla naše rodina a přátelé. Jen jsme to nechtěli hned rozkřiknout do světa. Je to pro nás velmi intimní záležitost. Svoje bříško jsem odtajnila skoro v devátém měsíci, protože už to stejně bylo veřejně známé. Chtěla jsem se v těhotenství hlavně věnovat sama sobě a rodině.
Jsem velmi pověrčivá a to byl další důvod, proč nikomu nic neříkat. Začátky těhotenství byly velmi krušné, protože mi do pátého měsíce bylo špatně. Přiznám se, že jsem chtěla umřít. Zvracela jsem, byla jsem šíleně unavená, vyčerpaná a do toho jsem měla nějaké komplikace. Naštěstí všechno se ustálilo okolo toho pátého měsíce, kdy mi konečně bylo lépe a zjistilo se, že těhotenství probíhá v pořádku. Naše malá myška byla zdravá a já se konečně přestala nervovat. Byla to neskutečná úleva.
Celé těhotenství mi všichni říkali, ať si to pořádně užívám, protože pak už nebude čas. Já jsem byla přesvědčená ale o tom, že bude líp až miminko narodí. Přiznám se, že jsem těhotenství nějak neprožívala. Naopak mě to dost obtěžovalo. Vím, že je to zázrak a taky jsem za to moc vděčná, ale ty nevolnosti mi daly dost zabrat. Trpěla jsem hodně na migrény a to bylo šílený. V těhotenství můžeme jen paralen a ten mi vůbec nezabíral. Byla jsem dost zoufalá, protože jsem nevěděla, jak se těch migrén zbavit. Navíc jsem s přítelem trávila čas v Rusku, kdy jsem každý měsíc pak musela lítat do Čech na kontrolu. A to nemluvím o tom, že jsem v letadle furt zvracela. Létaní nenávidím a mám z toho panickou hrůzu a do toho jsem ještě musela běhat na záchod. A právě proto jsem se těšila na okamžik, kdy budeme čtyři.
Můj den D nastal! 28.7. 2016 jsem porodila krásnou a hlavně zdravou holčičku Sofii Isabellu. Měla jsem plánovaný císař, který jsem si ale nevybrala, jak už jsem se někde dočetla. Naopak jsem chtěla rodit přirozeně, ale nešlo to. Zamrzelo mě to, ale pro mě bylo nejdůležitější, aby byla moje malá myška v pořádku.
U plánovaného císaře je fajn, že víte, kdy to přijde. Den před operací nastoupíte do nemocnice, kde vás mají pěkně pod kontrolou a druhý den jdete na to. Já jsem ani nebyla nervózní, ba naopak chtěla jsem ať je to už za mnou. Dokola jsem si říkala, že se nemůžu nervovat a že všechno dopadne dobře. Nikdy jsem na žádné operaci nebyla, a tak jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Nejvíc jsem se bála spinální anestezie, při které se aplikuje lokální anestetikum do páteře. Člověk si hned představí ty nejhorší věci. A navíc v dnešní době se na googlu dozvíte tolik věcí, že pak z toho ani nemůžete spát. Jakmile se začtete do nějaké diskuze, tak vidíte jen to nejhorší a hned vám to vrtá hlavou. O císaři jsem pár věcí četla, ale pak jsem si to musela zakázat, protože by to byl ještě větší stres. Snažila jsem se na to nemyslet. I když je to rada, která moc nejde dodržet, tak maminky pokud vás čeká císařský řez, tak si hlavně nic nečtěte a buďte v klidu.
Samotná operace byla opravdu rychlá. Rodila jsem v Podolí, kde jsem měla opravdu výborný tým a hlavně přítele. Sama jsem byla na sále překvapená, jaká tam vládne pohoda. Celou operaci vedl pan docent Ladislav Krofta, který se o mě staral celé mé těhotenství. Výborný porodník a člověk, kterému jsem mohla věřit na 100%. Když se o vás někdo stará celé vaše těhotenství, tak si k němu postupem času vytvoříte nějaký ten vztah. Byla jsem si tedy jistá, že je o mě a malou dobře postaráno.
No a co si budeme povídat. Operace proběhla bez komplikací, ale co nastalo potom, to byl pro mě teda šok. Jak už jsem se zmínila na žádné operaci jsem nikdy nebyla, a proto jsem nevěděla, jaká bolest mě může čekat. Den operace jsem byla v pohodě, protože jsem byla tak trochu zfetovaná, ale druhý den to bylo peklo. Druhý den po císaři vás donutí zvednout z postele a osprchovat se. Myslela jsem si, že už se nikdy nezvednu, ale nakonec jsem to dala. Bylo mi řečeno, že čím víc budu chodit, tím lepší to bude. V tu chvíli jsem jim opravdu nevěřila a proklínala je. Chtěla jsem furt ležet a nic nedělat. Představa, že se teď budu starat o malou pro mě byla dost nereálná. To je mimochodem velká nevýhoda císaře, jste prostě pár dní nepoužitelná. Když jsem stála v té sprše, tak jsem se na sebe nemohla ani podívat. Byla jsem vyčerpaná a totálně nepoužitelná. V tu chvílí se dostavily i emoce, kdy mi došlo, že jsem přivedla na svět dceru. Byl to tak krásný pocit, ale zároveň mě přepadl strach, protože jsem se o ní hned nedokázala postarat.
Děti miluji a vždycky bylo moje největší přání mít krásnou a zdravou rodinu. Sen mi splnil můj přítel, který mě udělal šťastnou. Ten pocit, kdy jsem viděla svojí malou princeznu je nepopsatelný. Takový pocit znají jen maminky, nikdo jiný. Vždycky jsem si to představovala, jaké to bude, ale až teď vím, že ta moje představa byla úplně jinde. Dokud to žena nezažije, tak vůbec neví, jaký je to dar stát se maminkou.
Momentálně je mojí princezně 15 dní a stále na sebe koukáme a poznáváme se. Role maminky je pro mě nová, a tak se snažíme se poznat co nejlépe. Není to vůbec jednoduché, ale my to zvládneme.
Teď je mi ale jasné, že se pár let nevyspím. 🙂 Takže nastávající maminky, spěte dokud to jde. 🙂

Hned jak zase najdu čas, tak se s vámi podělím o další své zážitky.

Nicole♡

Originál článku najdete zde.