Otázky na tělo vol.2

HitModa.cz
Máš z něčeho strach?
Mám strach z nemocí a z toho, že kvůli nim ztratím své blízké. Velký strach. A taky z řízení auta. Dlouho jsem neřídila a odhodlávám se znovu začít. Na jaře… hmmm, pořád to posouvám. Řízení mě bavilo, autoškolu jsem milovala a odřídila jsem velkou část našeho rodinného roadtripu po západním pobřeží Ameriky. Ale pak jsem se přestěhovala do Osla a tak jsme auto neměli… a teď po těch letech se mi do toho auta nějak nechce sednout. Ale strach z řízení se dá překonat. A překonám ho. Ten první se překonat nedá. Ten se dá jenom na malou chvilku potlačit… malou.


Má John Erik vůbec nějakou neřest?
Ten jich má. Ten mi dá za tuhle odpověď. Hází špinavý ponožky vedle postele. Každej den! Dokonce to dospělo k tomu, že jsem mu to začala fotit a chtěla jsem z toho udělat koláž s názvem “365 pairs of dirty socks”. Po týdnu mě to přestalo bavit 🙂 Takže jsem mu to řekla a on řekl, že je to škoda, že by se vám ta koláž určitě líbila :))
Jo a taky miluje snus. Ostatně jako téměř všichni Norové a Švédové. Tabák, který si dává pod ret. To mě taky rozčiluje. A taky, to ale není neřest, to je spíš prostě Johni. Vždycky dává sebe až jako poslední prioritu. Což by samo o sobě nebylo tak špatný, ale on třeba dokáže celej den nejíst, nepít, protože jsou prý vždycky důležitější věci…
Jaké máš další sny?
Chtěla bych, abychom byli spokojení, zdraví a pořád tak akorát bláznivý. Je pravda, že jsem si spoustu z těch velkých – vlastně ani ne dětských – snů splnila. Ušili jsme si práci na míru a máme oba zaměstnání snů, obklopili jsme se skvělými lidmi, napsala jsem knížku, máme úžasnýho a zdravýho syna a momentálně mám v životě tolik příležitostí, že ani nevím, kterou vzít dřív. Ale sny mám. Některé jsou malé. Jiné zas dost přitažené za uši. Třeba tenhle: chtěla bych se jednou odstěhovat s rodinou na ostrov, kde bychom dokázali žít úplně sami. Nezávisle na civilizaci. Postavili bychom si chýši a lovili ryby a kraby. Zažívali situace, které se jen tak nezažijou v běžném životě. A tmelili vztahy s našima dětma. Chtěla bych jim ukázat něco jiného. Dobrodružství, které by jim dalo mnohem víc, než jen dovolená v exotice. Tak to je možná ten hodně naivní sen. Uvidíme, jak se jednou vyvrbí 🙂 Johni řiká, že by akorát na tom ostrově nesměli být jedovatí hadi. Jinak by do toho šel.
Ten možná trochu reálnější je, že bych chtěla s Johnim postavit dům s velkou zahradou, ve kterém by si všechny ty naše děti mohly hrát, vyrůstat a cítily by se tam doma. Na zahradě by měly velkou trampolínu a Johni by je učil salta a já bych v tý kuchyni s oknama až na zem připravovala limonády a pekla zázvorový sušenky. A ten dům by měl taky jeden velkej krb, kde bychom se všichni po večerech zabalili do dek, četli, pili kakao, koukali na filmy… a takhle bych tu mohla vlastně básnit až do aleluja… a prej, že už jsem si většinu snů splnila… blbost :))

Zajímají vás nějaké další otázky? Šup s nima do komentáře a třeba se objeví v dalším článku. 
Děkuju 
Vaše TerezaInOslo

Originál článku najdete zde.

HitModa.cz