Valach jako řemen

HitModa.cz

Jak se Mirek Topolánek vyrovnává s tím, že politika je rozhodování mezi špatným a ještě horším? Proč říká věci na rovinu, i když se to nenosí? Jaký je rozdíl mezi hokejovou šatnou a českou politikou? A volil by Losnu nebo Mažňáka?

Losnu nebo Mažňáka?

Široka.

Slipy nebo trenýrky?

Trenýrky.

Víte, proč vás rodiče pojmenovali Mirek a ne Miroslav?

To vím docela přesně. Tatínkovi záleželo na tom, aby se mi jméno a příjmení dobře vešly do kolonek na formulářích. Proto mi dal jméno Mirek. Mám s ním celoživotní trápení, protože si všichni myslí, že si křestní jméno schválně stylizuju do zdrobněliny, abych byl zajímavý.

A neposmívali se vám jako klukovi, že jste „Mirek Dušín, který nikdy nepromluvil sprosté slovo“?

To mi nikdy neříkali, v dětství jsem Mirek Dušín zcela jistě nebyl. Spíš někde mezi Červenáčkem a Dlouhým Bidlem.

S člověkem se často táhnou výroky jiných. U vás to je například „falešný a prázdný Topol“ či „chlap s gulama“. Vadí vám to?

Snažím se být nad to povznesený. Původ takových výroků bývá jiný, než se traduje. Třeba Klausovi se připisuje výrok „špinavé peníze neexistují“. Přitom on to nikdy neřekl! Když jsem přišel do politiky, tak si o mně mysleli, že jsem chachar z Ostravy, a nikdo netušil, že jsem hrdý Valach. Moje dcery mi říkaly: „Tati, proč ze sebe necháváš dělat takového pitomce? Ty, který jsi přečetl všech těch tisíc knížek, co máš doma…“ Ale s fámami a škatulkováním nenaděláte nic. Sem tam se snažím vysvětlovat, jak se to ve skutečnosti má, ale je to marné.

Považujete se za Valacha?

Ano. Valaši mimochodem mezi 14. a 16. stoletím přišli na Moravu buď jako pastevci putující po Karpatech, nebo si je šlechta přímo zvala na vyklučování lesů a přípravu pastvin.

V amerických prezidentských kampaních se velmi ostře propírá i soukromí kandidátů, a to včetně dětí a manželek. U nás to v takové míře není. Má mít politik – jako veřejná osoba – právo na soukromí?

Samozřejmě, že to tu je. Když jsem se rozcházel se svou první ženou, rozebírali to asi měsíc v Blesku na první straně. Mně to vadí a asi by to vadilo každému. Soukromí si úzkostlivě střežím a na toho, kdo mi do něj vnikne, jsem zlý. Zejména, když někdo otravuje mou rodinu. U politika by lidi měli vědět, zda žije řádným životem. To ale neznamená, že by měl mít instalované kamery v ložnici i na záchodě. A obtěžování dětí a rodin je u mě absolutně za hranou. Pro ochranu dětí jsem ochoten udělat cokoli.

Mají lidé znát zdravotní stav politika v důležité funkci?

Musí. Člověk ve vrcholné funkci se může dostat do situace, kdy bude řešit velmi komplikovanou záležitost, třeba i včetně vyhlášení či nevyhlášení jaderné války. I pokud ponecháme stranou extrémní případy, musí se každodenně rozhodovat mezi špatným a ještě horším řešením – málokdy totiž v politice rozhodujete mezi dobrou a špatnou možností či dokonce mezi dobrou a ještě lepší. V takové situaci musí být člověk vnitřně pevný a zdravý, a to tělesně i duševně.

Rozmohl se nám tu takový nešvar, kdy politici odpovídají na otázky „no comment“. Co to jako je? Politik má přece mluvit, odpovídat, vysvětlovat…

Přesně tak. Jenže jsou otázky, na které žádná odpověď není. Může se to týkat například čerstvé zprávy, kterou ještě nemáte ověřenou a neznáte patřičné souvislosti. Proč se zbytečně dopouštět ukvapených, nepodložených vyjádření? Není samozřejmě vhodné říkat nafoukaně „No comment“, lze to slušně obejít a odpovědět: „Nemám na to názor, nevím o tom nic,“ či „To je velmi zajímavá otázka,“ a dál mluvit o něčem jiném. Není hanba přiznat, že něco nevíte. Politici se tváří, že vědí všechno, a potom vypadají jak Brouk Pytlík.

Jaké populistické gesto, jako třeba rozdávání koblih na ulici, funguje, ale vy je nepoužíváte?

Mám výhodu i nevýhodu, že se chovám stejně doma, v práci i v politice. Neříkám, že stejně dobře. Mám řadu zlozvyků, ale nemusím se stylizovat. Nejsem populista, a to je v politice velká nevýhoda. Tatínek mě naučil, že jako Valach mám být přímý, rovný a mám říkat pravdu. V politice se to úplně nenosí, a tak pro mě z toho vyplynula celá řada problémů. Nemíním však z těchto zásad nikdy uhnout. Mluvit přímo a mluvit pravdu se nakonec vyplatí. Však i ty pády byly prospěšné, dokázal jsem se zase zvednout a prosadit jinde.

Pomáhá vám v politice vaše vyšší, výraznější fyziognomie, jakou měli třeba Charles de Gaulle, Masaryk či Helmut Kohl…?

Helmut Kohl byl tlustej, to si děláte legraci, ne? (smích) Ale určitě. Lidi s hmotnostní a výškovou převahou nemají důvod si něco dokazovat, jsou vyrovnanější a sebevědomější. Mají i přirozenou autoritu, vstoupíte do místnosti a každý ví, že tam jste. I když třeba Franklin Delano Roosevelt byl na vozíčku, a přitom byl to vynikající prezident a velká osobnost.

Proč v české politice není rozvinutá rétorická kultura? Pro srovnání se stačí podívat, jak se mluví v britském parlamentu nebo na projevy Angely Merkelové…

Myslím si, že nemáte úplně pravdu. Většina státníků zásadní projevy čte stejně ze čtečky. Jen málo politiků dokáže vystřihnout projev z voleje; takový byl třeba Winston Churchill. U nás jsou takoví dva: Jeden už tu schopnost ztratil, to je Miloš Zeman, a druhý se jmenuje Miroslav Kalousek. Ten má úžasnou paměť a je schopen projev spatra zopakovat klidně podruhé stejně. Já takovou schopnost nikdy neměl, polykám koncovky a dopouštím se celé řady řečnických nešvarů. Mluvit jsem se musel učit. Absolvoval jsem celou řadu školení, jak se tvářit před kamerou a jaké používat nonverbální triky. Nicméně nakonec stejně zvítězí přirozenost. Pokud to v sobě nemáte, tak se to úplně naučit nedá.

Prozradíte nějaký účinný nonverbální trik?

Spíš mám spoustu negativních, které se musím odnaučit. Třeba si zakládám paže na prsou, což vypadá arogantně a agresivně, mám pořád někde schované ruce nebo nevhodně gestikuluji. Takové ty otevřené dlaně směrem k publiku projevu, otevřené čakry a úsměv, čímž mimoslovně sdělujete „Přátelé, nabízím vám celé srdce,“ to mi ještě nejde.

Transparentní účet kandidátů na prezidenta se někdy využívá jako svérázná nástěnka – máte ve zprávě pro příjemce platby nějaké zajímavé vzkazy?

Nějaké tam jsou. Třeba zasláním 1 956 Kč mi lidi drze připomínají rok mého narození. Jinak standardně za každý příspěvek děkujeme. V této souvislosti mě vždycky pobaví, když Michal Horáček říká, že si svou kampaň financuje sám. Já mu na to pravím: Mně lidi dávají peníze dobrovolně. Ty je máš od lidí, kteří je prohráli ve Fortuně.

Sociální sítě si obsluhujete sám?

Všechny texty píšu já, ale sítě spravuje můj tým. Nechali mě obsluhovat jenom Twitter, a i tam se mi občas podaří něco minout hodně vedle. Když se někdy o půlnoci nechám vyprovokovat k reakcím, jsou občas ráznější, než bych chtěl.

K čemu je vlastně prezident?

Vedle ústavou daných důležitých funkcí – že například zastupuje stát navenek, sjednává a podepisuje mezinárodní smlouvy a jmenuje premiéra – prezident vnáší určitou náladu do společnosti tím, jaká témata nastoluje, na jaké věci reaguje a jak na ně reaguje. Prezident ukazuje určité postoje, čímž dává lidem návod, jaké postoje by mohli zastávat oni. Je autoritou, příkladem a i kdyby měl sám vyhraněné názory, musí se snažit společnost sjednocovat. Za tu dobu, co jsem v politice nebyl, se příkopy mezi lidmi bohužel zvětšily a prohloubily.

Jak ale chcete spojovat společnou vizí třeba takové voliče SPD na jedné straně a TOP 09 na straně druhé?

Ne všichni voliči SPD jsou protonacisté. Vhozením hlasu pro SPD voliči jen reagovali na neschopnost standardních stran se s nimi normálně bavit. Zavedené strany opustily své voliče, nikoli obráceně. V takové situaci je snadné přijít s vyhraněnou rétorikou a tvrdým řešením. A volič si řekne: Aha! To je konečně ono, tohle jsem chtěl slyšet! Tradiční strany měly pochopit, že se ti lidé zkrátka něčeho bojí, konkrétně migrace. A měly s lidmi mluvit a říct: Ano, taková hrozba existuje, my chápeme, že se obáváte, a uděláme proti tomu to a to. Preference tradičních stran klesají v celé západní Evropě a roste podpora nesystémových stran, ať už levicových, nacionalistických nebo populistických. Lidé už nechtějí slyšet výmluvy. Chtějí jasná řešení věcí, které pociťují jako problémy. Řešení samozřejmě nikdy nebývá jednoduché a jasné. Musíte ale s lidmi mluvit, musíte jim věci vysvětlovat a ukázat jim světlo na konci tunelu.

Najít v České republice uprchlíka je ale docela problém…

Nejsou tu, protože tu zatím nemáme sociální standardy jako na Západě. Až tu budou, migranti přijdou. A na to se musíme připravit. Nesmíme například připustit vznik vyloučených lokalit a komunit migrantů.

Lidé mají sklon si myslet, že za ně politici všechno zařídí a že když se nemají dobře, tak za to může Sobotka, Kalousek nebo prostě „politici“. Jak jim vysvětlíte, že politik nemůže úplně všechno?

Já jsem vždy dělal liberálně-konzervativní politiku, která je založena na velmi jednoduchých zásadách. Jedna z nich zní, že pokud hledáš pomocnou ruku, začni ji hledat na konci svého ramene. Stát se má primárně starat pouze o ty, kteří si nemůžou pomoct sami: O děti, seniory, hendikepované a další podobné skupiny. Úroveň života a blahobytu státu se poměřuje i tím, jak se dokáže postarat o tyto lidi. Není ale pravda, že se stát musí starat o všechny. Stát by měl podporovat i ty, kteří pracují, a ne jim házet klacky pod nohy. Dále by měl podporovat ty, kteří chtějí pracovat, ale z různých důvodů si práci nemohou najít. Ti, kteří můžou pracovat a nechtějí, to jsou paraziti a černí pasažéři systému, které by společnost měla vylučovat. Člověk, který něco chce, nesmí jen natahovat ruku, musí sám něco udělat. Toto je problém ekonomické migrace, nikoli válečné. Podle Ženevské konvence jsme povinni přijmout uprchlíky z válečných oblastí.

A žádné jiné cizince tu nechceme?

Ale ano. Potřebujeme pracovníky. Podnikatelé s prosíkem naléhají, aby sem mohli přijít další ekonomičtí migranti z Ukrajiny, protože trpí nedostatkem zaměstnanců. Jsou přece cizinci, kteří neporušují zákony, pravidla a zvyklosti této země. Ti se nám líbí. Nám vadí ti, kteří jen něco bez práce chtějí a prosazují nerovnost mezi lidmi. Já nechci, aby muslimské ženy u nás měly horší postavení než české ženy, aby u soudu musely proti jednomu muži svědčit dvě ženy, aby jejich svědectví mělo stejnou váhu. Já tady chci lidi, kteří tu chtějí pracovat, chtějí tu žít a respektují pravidla hry a naši tradici.

Mělo by být v české politice víc žen?

Bylo by to krásné, jsem ovšem proti kvótám, které musí samotné ženy urážet. V politice je u nás však pořád přece jen maskulinní prostředí, taková hokejová šatna. I když… Jednou jsem řekl, že česká politika je jak hokejová šatna: Je v ní binec, hluk a smrad. Poté, co jsem začal hrát hokej, jsem se veřejně všem hokejovým šatnám omluvil. Ženy se cítí dobře v komunální či regionální politice. Ženský pohled je ale důležitý i pro celostátní politiku. A mrzí mě, že na prezidenta nekandiduje žádná žena.

Jaké je místo České republiky ve světě?

Zahraniční politika je jedním z důvodů, proč kandiduji. Kdybych seděl v prezidentském křesle, bylo by mým úkolem naši zemi vrátit zpět do Evropy – oproti výkyvu východním směrem, který v posledních letech provedl Miloš Zeman. Naše místo je přitom v Evropě, v euroatlantické civilizaci, na Západě. Jedinou kotvou, která nám dává nějaké bezpečnostní garance, je členství v NATO, z ekonomického hlediska pak členství v Evropské Unii. Hodnověrné a plnohodnotné alternativy nemáme. Ruská asertivita a touha získat zpátky nárazníkové pásmo, které mělo v minulosti, je zřetelná. Náklady na naše členství v Evropské unii jsou velmi vysoké a já nesouhlasím už téměř s ničím, co se na evropské úrovni rozhoduje. Přesto mi to přijde přijatelnější, než se v budoucnu stát členskou zemí nějakého euroasijského svazu. Kdybych seděl v prezidentském křesle, bylo by mým úkolem naši zemi vrátit zpět do Evropy proti výkyvu, který realizoval Miloš Zeman.

Jak ale vysvětlit lidem, proč je dobré být v Evropské unii, když všichni nadávají, že nám z Bruselu akorát nařizují různé kraviny…

Nikdo lidem pořádně nevysvětlil, proč je pro nás Evropská unie dobrá, a nikdo je ani nepřipravuje na zásadní věci, které nás v ní čekají. A tak jsou lidi oprávněně naštvaní. Nicméně je jim třeba vysvětlit, že je lepší, když budeme v EU a když takový spolek bude existovat. Negativní vztah k EU je taky hodně vinou médií, které společnost neustále děsí a Evropskou unii redukují na prkotiny. Tedy přesněji řečeno za to může současný mediální provoz: Média jsou reality show, digitální technologie umožňují všechno publikovat velmi rychle a nikdo neověřuje, co je pravda. Jistá bulvarizace destruuje společnost a vyprazdňuje politiku. Lidi pořádně nečtou, nejsou schopni dočíst delší text. Reagují na první dvě věty a už jsou z nich odborníci s velmi vyhraněným názorem.

Nechme už politiku. Hrajete ještě hokej?

Hraju. Ovšem hraju ho blbě, protože jsem jako dítě hokej nehrál, dělal jsem jiné sporty. Hokej jsem si nicméně vybral kvůli kamarádům a kvůli tomu, že i ve svém věku jsem schopen – vzhledem k velmi nízké počáteční úrovni – se každoročně zlepšovat.

Za pět let tedy NHL?

Za pět let mám při současném stavu českého hokeje velkou šanci se do nějakého výběru dostat.

Na jakém postu hrajete?

Jsem netypické a nevracející se levé křídlo.

Rally ještě jezdíte?

To jsem jezdit přestal, protože jsem se začal hodně bát o bezpečnost diváků. Jako navigátor jsem s Václavem Pechem pětkrát vyhrál pražský rallysprint, teď už nevím, jestli bych to dal fyzicky. Začal jsem pozdě, minul jsem se povoláním. Bavilo mě to.

Když necháme stranou Prahu, Ostravu a váš rodný Vsetín, kde byste chtěl bydlet?

Místo jsem si už vybral. Když jsem začal žít s Lucií Talmanovou, zavedla mě tam, kam celý život jezdila na chatu a kde zdědila domek se zahradou. Já jsem si to místo zamiloval a postavil tam rekreační objekt, v němž se dá normálně bydlet. Chybí mi akorát nějaká hora, ale jinak tam mám všechno, co potřebuju ke štěstí.

Prozradíte oblast, nebo chcete mít nadále klid?

Je to na Kutnohorsku, nad Sázavou.

Pivo, víno nebo kořalka?

Lehké, suché, bílé.

Příspěvek Valach jako řemen pochází z Muži v Česku

Originál článku najdete zde.