Všude dobře, doma nejlíp?

HitModa.cz
Sedím v kavárně. V té, ve které jsem na podzim křtila Šlehačková oblaka. Kluci se prochází venku, je totiž nádhernej letní den a já si ukradla chvilku pro sebe. Teda spíš takovou pracovní chvilku pro sebe, na kterou jsem se těšila. I když mi to pořád tak trochu trhá srdce, když Williamka líbám na čelo a kluci spolu odchází a já jim donekonečna mávám.
Obávám se, že mě to asi nepustí nikdy. 
Nebo jo?
Jsme pár dní doma a vlítli jsme do toho pražského horkého léta po hlavě. Doma mám hromady oblečení, ještě jsem nestihla zdaleka vyprat ani půlku, ale přeci nebudu doma, když je venku tak nádherně. 

Přiletěli jsme v pátek odpoledne, měli jsme jednu noc v letištním hotelu v Dubaji, abychom si dáchli a cestu trochu rozdělili. William to zvládnul naprosto bravurně. Je to cestovatel. Dokonce jsme i celkem rychle překonali časový posun (na Bali je +6 hodin), se kterým jsme na cestě tam bojovali týden. Teď se drží jenom mě a to tak, že vstávám sama od sebe kolem šesté, což je naprosto skvělý, protože kluci spí do osmi a já mám dvě hodiny času na “rozjímání”. Haha, všichni přece ví, že mámy nerozjímaj. Mámy kmitaj 🙂
Já si říkala, jak se mi po Bali bude náramně stýskat, ale ono to tady u nás je taky parádní idylka.
Je nádherně a my jsme se rozhodli si léto náramně užít. Vzali jsme Williamka poprvé do lesní ZOO, kde se starají o poraněná zvířátka, než je vypustí zpátky do přírody, užíváme si všemožné letní limonády, ledové kávy, grilování na zahradě, tulení se Sirem Sidem (irským setrem) a Elizabeth. Vyjeli jsme na nedělní výlet do Průhonického parku, do pivoňkového ráje a prošli Prahu křížem krážem. Plánuju přestavění terasy, jednu letní boho party, spoustu seminářů a pár tajných i netajných letních výletů. Plánuju vyčistit šatník a nechat si opravdu jenom pár kousků, které budu nosit pořád dokola a taky poslat dál věci z bytu, které mi překáží a dalším udělají radost. 
Mám touhu běhat, psát, sdílet a dávat vám brouky do hlavy. To, abyste tady na blogu mohli taky načerpat trochu té energie, kterou jsem si s sebou z Bali dovezla v kufru mezi mističkama z týkového dřeva a bambusovýma brčkama.
Myslím, že účel našeho měsíčního dýchánku byl splněn. Občas mi někdo z vás napsal do komentáře, nebo zprávy, jestli jsme se nebáli cestovat tak daleko s tak malým dítětem. Báli. Já se začla bát, až když jsem si začala vybavovat všechny možné scénáře, které by se mohly dít. Nejvíc mě vystresovaly cedule, které byly rozeseté všude po Bali a ukazovaly, kudy a kam máte utíkat, kdyby přišla vlna Tsunami. Johni prý nastudoval všechny možné trasy z vily už týden před odjezdem. Ale díkybohu se žádný podobný scénář nekonal. Trochu nás, mámy, podezřívám, že máme nadpřirozenou schopnost velmi rozmanitě a živě si představovat šílené scénáře, které by se mohly stát. Tuhle supervlastnost, která vůbec není super, bych si klidně odpustila.
Nicméně, William si užíval naší stoprocentní přítomnost a mám pocit, že jsme si na Bali byli tak nějak všichni ještě mnohem blíž.

Nemáte totiž na práci ty obyčejné nutnosti běžných dní, které vám berou poměrně dost času. Nemusíte vařit, uklízet, prát. Jediné, co musíte, je být spolu. Mám pocit, že William přijel domů úplně utulenej a taky, že jsme na Bali odjeli s batoletem a vrátili se domů s malým človíčkem. S malým človíčkem, který si sám stoupá, jí kousky ovoce, ukusuje křupky, říká máma, papa a nee a taky se poprvé začal roztomile vztekat, když něco chce a my mu to nechceme dát. Já jsem si ještě víc zamilovala ty chvíle, kdy Williamka kojím, protože to nějak nabírá ještě krásnější rozměr. A asi nikdy nebude usínat sám v postýlce, protože ten pocit, když se ke mně večer tulí a usíná zapletenej a já slyším jeho dech, ten je prostě jeden z těch nejkrásnějších, které jsem kdy prožila. 

Kojení je dar a musím říct, že nám při cestování ohromně usnadnilo spoustu věcí. Když si vzpomenu na ty naše šílený začátky, jsem vděčná, že jsme to tenkrát nevzdali.

Já mám zas obrovskou chuť psát. Přijela jsem z Bali plná energie, elánu. A chtěla jsem vám ho trochu poslat skrz slova. A taky napsat, že cestovat s dětmi se dá. Ano, je to intenzivnější a možná někdy pro rodiče náročnější, ale je nádherný sdílet ty momenty i s těma nejmenšíma. A já věřím, že i oni to vnímají a z každé cesty, nových vjemů, jiných lidí a prostředí si odnesou v srdci tu svoji památku. 

Těším se na další cesty a vy se můžete těšit na další články. Nejen o Bali. 
Krásný den 
Vaše TerezaInOslo

Originál článku najdete zde.