Květiny z venkova, láska na první pohled

HitModa.cz
Je nádhernej letní den. Okýnka máme v celém autě otevřený dokořán a ujíždíme Českým rájem. Vzduchem se táhne ta nádherná vůně lesa a léta. Toho pravého českého léta, které si pamatujete z dětství. Plného borůvkových koláčů, trochu kyselých meruněk, rybníků s pulci, lučního kvítí, nanuků na tyčce, lesních domečků pro skřítky, padajících perseidů, košíků plných hub a probouzení se v seníku. 
Prostě české léto. Dýchlo na mě se vším všudy. 


Trochu bloudíme po okolí malých vesniček kousek od Prachovských skal, až konečně najdeme tu štěrkovou příjezdovou cestu a vjedeme do zahrady plné květin. Je to trochu jako kdybychom přijeli do pohádky. Třeba do toho mlejna k princezně ze mlejna. Až na to, že místo mlejna je nádherná dřevěná roubenka. 

Vítá nás Katka a Kuba a jejich malá víla Linda, která je jen o pár měsíců starší než William. Všude voní květiny a záhonky obklopují desítky bělásků. Skoro jako kdyby tam byli jako nějaký kompars doplňující tu atmosféru. 
Je to vážně kouzelný. 
William nám jasně dá pokyn, že by chtěl do houpačky, která je na stromě. Linda ho pozoruje a pobíhá kolem. My vyprávíme o tom, jestli bylo v Prachovských skalách hodně lidí a Katka připravuje kafe. Na stůl ho podává s těmi trochu kyselými meruňkami ze zahrady a dortem z piva Guiness. Zakousla jsem se do něj s přesvědčením, že ho rovnou neodsoudím pro jeho hlavní ingredienci a nevěřila jsem, jak může být dort z piva tak vynikající. Johni o něm mluvil ještě pár dní po tom. A nutno říct, že Johni nijak sladkému neholduje. 

Kluci běhali kolem dětí, které se časem unavily a na střídačku se prospaly a my jsme si s Katkou povídaly. Vlastně ani vůbec nevím, jak dlouho. Ale bylo to pár hodin. A pořád jsme měly nová a nová témata. O dětech, květinách, o inspiraci, o práci v korporátu, o tom, na čem nám v životě záleží a co bychom chtěly předat našim dětem. O tom, co je na nastartování vlastního projektu nejtěžší. 
A především o tom, jak (se) občas všichni ztrácíme motivaci a zase (se) nacházíme. Všichni.

A já jsem dala dohromady pár střípků naší konverzace, kterými bych vám čtenářům chtěla přiblížit ten Katky příběh k nádhernému projektu Květiny z venkova. Projektu, který začal tím, že Kuba vzal rýč a připravil první záhon. Projektu, kterému dala Katka přednost před prací v korporátu. Projektu, ve kterém je mnohem víc, než jen touha rozdávat radost. Je v něm touha pěstovat květiny bez chemie, pomalu a s čistým svědomím, zalévat je dešťovou vodou a tuto myšlenku posílat dál. K vám. 

I proto jsme projekt Květiny z venkova vybrali jako český start-up měsíce, který v Elite Bloggers každý měsíc podporujeme. A mně bylo velikou ctí vzít si ho pod svoje křídla. 
Všechno to začalo, jak Katka říká, tím, že si na jejich svatbě přáli mít lokální květiny vypěstované bez chemie. A čím víc se Katka o původ květin zajímala, tím víc zjišťovala, že většina růží je pěstovaných v afrických zemích za použití chemických postřiků, které jsou v Evropě zakázané. Navíc na místech, kde lidem chybí voda. 
Podle ekonomického institutu Veronica padne na vypěstování jednoho hektaru růží v Keni až 30 tisíc litrů vody, za rok odtud do EU přicestuje 85 tisíc tun květin.

Květiny, které běžně vídáme v květinářstvích jsou připravené na dlouhou cestu a skladování. Tyto květiny ze zemí třetího světa jsou levnější a pro většinu dostupnější než květiny z lokálního pěstování, které zatím pokryje 2-3% českého a slovenského trhu.

Pijeme to kafe z nádherného porcelánu, já se cpu meruňkama a Katka mi vypráví, jak ji Kuba na začátku do projektu tak jemně a mile pošťouchnul. Tedy – to jemné pošťouchnutí ho stálo hodně potu a mozolů, protože založil ten první záhon anglických růží. 
Sedím na té nádherné voňavé zahradě a pomalu sklouzneme k tomu, čím se Katka živila. Asi jako většina lidé našeho věku, i ona byla vychovávaná v tom, že je dobré být zaměstnanec. Normální je přeci vystudovat vysokou školu a nechat se zaměstnat. “Přijde mi, že v Čechách se pořád lidé posuzují podle titulů. Je důležité, co máš vystudováno a co máš na vizitce. A já se často zamýšlím, jestli je ta jejich práce opravdu baví.”, říká tahle křehká blondýnka.
Sama vystudovala Environmentální management na VŠE a Politiku životního prostředí na ITAMu v Mexiku. Prošla dvěma nadnárodními korporacemi, ale stejně zjistila, že jí nejvíc baví a naplňuje dělat něco jiného.
.
“Udělat ten první krok je těžké. Je to velká nejistota.”   
.
S Katkou jsme se shodly na tom, že máme pocit, že lidé velmi často kolem nás mluví o tom, že je jejich práce nebaví, nicméně se málokdy odhodlají udělat ten krok do neznáma. Domnívám se, že to je brzda většiny projektů, které by uspěly. Je to strašidelné. Né, že né. Najednou musíte vystoupit z rozjetého vlaku s nálepkou “Jistota” a vydat se do neznáma. Nevíte, jestli se to vydaří. Nevíte, jestli vás to bude vlastně nakonec bavit. Nevíte, jestli na to máte dostatečné vědomosti. Nevíte, jestli to je opravdu dobrý nápad. Navíc vystoupit z toho vlaku je  mnohem jednodušší, když jste mladí a máte zodpovědnost pouze sami za sebe.

Jenže pak přijde ten moment, ten moment, který vás vytáhne ze všech těch pochyb a vy víte, že to je přesně to, co vám v životě chybělo. 

“Ten moment, kdy předávám kytku, vlastně celou tu zakázku. Ten radostný pohled v očích nevěsty, ten je nepopsatelnej. Ten jsem v mých bývalých pracích vůbec nezažívala. Tam jsem spíš měla pocit, že často lidi otravuju.”, říká Katka. A není se čemu divit, květiny, které Katka váže jsou dechberoucí. A ještě o to víc, když víte, s jakou láskou a péčí jsou vypěstované. 

Nastává chvíle, na kterou se těším od té chvíle, co jsme přijeli. Katka si bere do ruky dřevěný tác a nůžky a jdeme na prohlídku zahrady. Já tam v těch svých zářivě bílých teniskách vypadám trochu jako trouba, když procházím těmi záhony s květinami, ale co :). Nad anglickými růžemi pořád kmitají bělásci, modromodré chrpy se klimbaj ve větru, Jiřiny zářej barvami, Katka všechny ty rostlinky popisuje s tou jiskrou v očích a já si nejvíc oblíbím kytičku, která se jmenuje Krásenka. 
Tohle je Krásenka.

Všechny květiny rostou přirozeně a nejsou urychlené žádnými chemikáliemi a pesticidy. Takže je někdy trochu ve hvězdách předpovědět, jaké květiny budou zrovna k mání, pokud objednáváte vaši zakázku dopředu. V tom je ale podle mě krása celého projektu, protože to rozhodnutí tak trochu necháte na přírodě. Sucho naštěstí Květiny z venkova zas tolik netrápí, protože v loňském roce udělali velký projekt automatické závlahy dešťovou vodou. Ta je stažená ze všech střech a uskladněná v nádrži.

Protože není možné dodat takzvanou “katalogovou květinu”, nevěsty se většinou přijedou podívat na květiny pár týdnů před svatbou a domluvit se na tom, jaká je jejich představa. A jestli jim tedy Kačka dá tak nádhernou přednášku, jako dala mě a provede je zahradou, tak musí jásat radostí. Protože z celého toho místa sálá tak krásná energie, že byste si nejradši také otevřeli podobné květinářství. Jenže ne všechno je tak jednoduché.
“Nejtěžší na celém projektu je ta nejistota, jestli si nás najdou koncoví zákazníci, kteří si přejí kupovat lokální květiny.”
Katky příběh je krásnou ukázkou toho, že v dnešní době máme téměř všichni tu možnost dělat to, co nás opravdu baví. Někdy k tomu stačí dobrá myšlenka, víra, že to dobře dopadne, spoustu energie a někdo, kdo nás drží nad vodou, když už nemůžeme. Katka má taky totiž toho svého Johniho. Jmenuje se Kuba a je to dobrák od kosti, jak sama říká. Dobrák od kosti, který ji podporuje a dodává pozitivní energii, když ji zrovna dochází dech.
První léto se Květinám z venkova dařilo především díky doporučení spokojených nevěst a milovníků květin, kteří se o nich zmínili dál. V tom letošním si je většina zákazníků najde už sama přes webové stránky. K tomu, aby ukázali svoji tvorbu, příběh a zákoutí nádherné zahrady jim slouží jejich instagramový účet. Tak pokud se vám myšlenka lokálně vypěstovaných květin líbí, sledujte je na TADY. Můžete totiž nakouknout do zahrady, dozvědět se více o tom, jaké to je pěstovat lokální květiny, nebo i o tom, jaké svatební dekorace dokáží Katka s Kubou vykouzlit.
“Na Instagramu oslovujeme fotografiemi. Akorát mě mrzí filtry, na kterých květiny vypadají nepřirozeně. Kolikrát nevěsty přijdou s představou květin, které bohužel nemají s realitou nic společného.” říká Katka.

Já bych tam v té zahradě mohla sedět do aleluja. A pevně doufám, že jsme u Katky a Kuby nebyli naposled, protože to bylo jak pohlazená na duši. Pokud se vám projekt líbí, pošlete dál myšlenku lokálního pěstování květin bez chemie. 

A tohle byla výsledná květina, kterou Katka doslovala posbírala na záhoncích. Byla nádherná a i po týdnu drží krásná u nás doma ve váze.


A ještě na závěr bych vám ráda představila  7 důvodů Katky, proč bychom se měli více zamyslet nad tím, odkud pochází květiny, které kupujeme:

1. Znáte jejich původ – lze dohledat, kde vyrostly. 

2. Můžete zjistit, kdo je pro Vás vypěstoval a v jakých podmínkách. 

3. Cestovaly za Vámi jen nezbytně nutnou vzdálenost. Vynechaly burzu v Holandsku. 

4. Jsou čerstvé. Od utržení k Vaší váze je dělí několik hodin. Nejsou napumpované chemikáliemi, aby vydržely. 

5. Poznaly jen dešťovou vodu, nikoliv pitnou, která tak nikomu nemusela scházet. 

6. Květinový redbull byl vyroben z rostlin a není toxický. Pro přírodu, pro pěstitele, ani pro Vás.

7. Místo chemických postřiků proti škůdcům byly použity zásady ekologického zemědělství. 

8. Díky polím s květinami jste se postarali o hostinu hmyzu. Brouci, včely a motýli Vám děkují. 

9. Podporujete konkrétního českého zemědělce, ne anonymní byznys v zemích Latinské Ameriky a Afriky, odkud většina dovozových květin pochází. 

10. Květiny za sebou nemají temnou minulost – díky zásadám šetrného pěstováni mate jistotu, že jste nezpůsobili zdravotní rizika/problémy tomu, kdo je vypěstoval.


Katce a Kubovi moc děkuju za krásné odpoledne a vám, že tu jste. 
A protože bychom chtěly s Katkou poslat tu nádheru dál, něco jsme pro vás připravily. Napište mi do komentáře, jaká je ta vaše oblíbená květina a jeden z vás může být ten šťastný vylosovaný, kterého Katka obdaruje krásnou květinou, která bude k předání v Praze. Psát komentáře můžete do 26.8. 
Budu se těšit na vaši radost.
Vaše TerezaInOslo

Originál článku najdete zde.